Když jsem doma seděl nad mapou a plánoval svou další návštěvu Afriky, bylo mi jasné, že cesta kopírující břehy Viktoriina jezera a zahrnující průjezd třemi státy východní Afriky bude především o divokých zvířatech. Vysoká koncentrace parků s ještě vyšší koncentrací divoké zvěře je potěšením pro každého milovníka divoké přírody. Odjížděl jsem tedy s nadějí spatřit všechna velká zvířata Afriky, a tak trochu smířen s tím, že tentokrát to bude fotograficky mimo mé zaměření. Nejsem apriory lovcem záběrů divoké zvěře a nemám na to ani patřičné vybavení. Existují ale věci, místa a zážitky, jež bych rád viděl a zažil na vlastní oči i za cenu, že nebudu mít ten správný záběr.

Stojím na kraji náhorní plošiny, jež se strmě propadá do dlouhého a širokého údolí. Vítr mi vhání do tváře horký vánek a v hlavě se mi honí představy o historii tohoto místa, jež lze spatřit v geoleogických vrstvách těchto strmých stěn. Po chvilce již sjíždíme v serpentinách strmými svahy dolů na ploché dno. Vždy, když jsem o Rift Valley četl, měl jsem v představách údolí běžných evropských rozměrů, ale opak je pravdou a první pohled mě naplnil pokorou.